Teda to je počasí, že by psa nevyhnal. Stěrače ve velkém pravidelně odklízejí sněhovou nadílku, do rytmu jim hučí naplno puštěné topení.

Zapaluju si camelku a přidávám hlasitost autorádia.

"Pojď, půjdem na zem hledat démanty, z těch krásných čistých lidských vět..."

Jojo, pábení je krásná věc a božský Kája to božsky zpívá. Promnu unavené oči a podvědomě hledám směrovku k motorestu. A hele, mám štěstí. Nechávám auto ve skulině, kterou si samo našlo a brodím se sněhem ke stolu v teple.

Je docela nabito, ale téměř pod televizí je volný celý stolek. Objednávám klasického turka a k němu pálím další camel.

V televizi běží jakýsi dokument o dávných výpravách mořeplavců, dobyvatelů a - hleďme - misionářů. Na obrazovce se objevila jakási středověká mapa s velikým nápisem uprostřed kontinentu.

HIC SUNT LEONES. Vypravěč vysvětluje, že to z latinského překladu znamená ZDE JSOU LVI.

Prý se tím označovala místa neprobádaná a zcela neznámá.

Houpu se zlehka na židli a peru se se svou psychikou. Je mi najednou divně, smutno a prázdno. Vím, zas jsem sám a doma mě nikdo nečeká. Proč to vždycky tak těžce nesu?  Krásné,  čisté lidské věty... Kája má pravdu, něco takového je skutečně démantem......

Musím na vzduch. A hele, tamhle jsou dveře na terasu. Samy se za mnou zavřely dřív, než jsem stačil vzít z druhé strany za kliku.

Do sebe mne balí absolutní ticho. Noční nebe, vzorované miliardou zářících hvězd, horizont je proti nim politý černou barvou.

Čekání. Horký vzduch mohu téměř nahmatat.

V dálce se objevila silueta velkého zvířete. Pomalu, jakoby líně, se ke mně přibližuje. Přestávám dýchat, oči zabodnuté do siluety.

Zastavuje pár kroků přede mnou.

Krásná, statná lvice.

Sedá si přímo proti mně, trojúhelníky uší se jí ani nehnou. .

Naše pohledy se potkávají a já vím, že právě přestal existovat čas.

Ze tmy se ozvalo netrpělivé zařvání a hned za ním se vynořil lev. Zůstal stát bokem k nám, jeho upřený pohled na nás byl jednoznačný. Lvice se pomalu zvedla. Otočila se a oba se vydali k horizontu.

Po pár krocích lvice otočila hlavu ke mně. Oči jí zářily smaragdovými démanty. Dívám se do nich a jak na filmovém plátně přede mnou letí kousky vzpomínek. Školní lásky, první manželství, tvář dívky, na kterou jsem už dávno zapomněl, teplo slov vyznání i chlad rozchodů...

Hlava mi třeští, ve spáncích prudce tepe otázka - POCHOPIL JSI?

Zavírám oči, smaragdy se mi vpalují kamsi do mozku.

Víčka klesnou a mě je hrozná zima. Po chvilce oči otevírám. Přede mnou se táhne pláň, nesoucí čistý, ničím neporušený sníh...

napište mi

Přečtěte si jako první, co je nového