den, kdy zastřelili Boha (I) - děvčátko s panenkou

Zbytky chrámu už neměly sílu vzdorovat plamenům.

Celé jedno patro se s rachotem poroučelo do vstupních prostor, gejzíry jisker vylétly ohřát temnou oblohu. Parta ohňů přízračně ozařovala nádvoří, plné mrtvých těl. Ticho se v klidu nechávalo násobit praskotem hořícího dřeva.

Darmoděj v sedle svého koně pomalu dojel k bráně.                               Seskočil.                                                                                                               Upravil si kožený pás držící meč a vykročil do hrůzy, vytvořené nedávným bojem.

Letmo přejel pohledem rudé kříže na pláštích mrtvých spolubojovníků.           Došel do hlavní lodě chrámu. Zvedl hlavu a chvíli se díval na hvězdy, tak neskutečně vzdálené od téhle chvíle.

" Kdy už konečně bude konec?", zeptal se sám sebe.

" Rád bys?" odvětil vnitřní hlas.

" Nikdy nekončící bitvy," povzdechl si Darmoděj

" Myslím, že hledači grálu pokoj nedají," nenechal se odbýt hlas.

"Jsou přesvědčeni, že právě on je klíčem ke světu. K moci. K majetku. Šílenou honbu za ním zdůvodňují pokřivenou vírou v cosi. Přitom sami nevědí, co vlastně grálem je."

"Ty to víš?" zeptal se mlčky Darmoděj.

"Vím," odvětil hlas.

"I ty se to dozvíš, Darmoději. Ne, teď ne. Ten okamžik je pro tebe ještě příliš vzdálený."

"Proč?" zeptal se Darmoděj a podvědomě se narovnal.

Neměl rád, když rudý kříž na prsou deformovaly záhyby.

Po zdi za ním se rozběhla prasklina.

Ohlédl se až v momentě, kdy se hrubě otesané kameny poroučely k zemi.

Intuicí zkušeného válečníka ucítil upřeně jej pozorující oči. Zatím ale nedokázal určit jejich polohu.

"Protože se toho musí ještě mnoho odehrát, abys začal rozumět," odpověděl hlas.

Darmodějovu další otázku přehlušil hroutící se vchod do lodě chrámu. Okamžitě mu bylo jasné, že nemá kudy odejít. Plameny jednoznačně dávaly najevo své rozhodnutí.

"Hej, křižáku" uslyšel nad sebou dětský hlas.

Podíval se nahoru a ve výklenku, který býval pokojem , uviděl holčičku.

Stála čelem k němu, roztrhané a špinavé šaty, v ruce držela rozbitou panenku.

"Povím ti, kudy ven. Musíš ale pospíchat, křižáku" volala dolů na Darmoděje.

"Tamhle v rohu za tebou je na zemi poklop. A pod ním chodby, vedoucí ven" pomáhala si gestikulací.

Darmoděj se rozběhl do místa, které mu holčička ukazovala.

Ocelovým okem poklopu provlékl meč a použil jej jako páku.

Povedlo se.

Do černého otvoru pod ním hodil kus hořícího dřeva. Na okamžik uviděl, že může bez potíží seskočit - žádná větší hloubka.

"A co ty? Dostaneš se dolů?" , zavolal na děvčátko.

"Nedostanu... Musíš mi pomoct, Darmoději."

Neměl čas zjišťovat, odkud zná jeho jméno.

Postavil se pod ní.

"Seskoč. Neboj se, chytím tě," zavolal nahoru a napřáhl ruce.

S děvčátkem v náruči rychle doběhl a bez zastávky s ním seskočil dolů.

"Jsi v pořádku?"

"Jsem, Darmoději. A teď, prosím, rychle pryč. K východu máme daleko, je ukrytý v lese za chrámem. Ať nás tu kouř neudusí..."

Východem vyběhli společně. Sedli si k nejbližšímu stromu a opřeli se o kmen.

"Vidím, že jsi zachránila i panenku," usmál se Darmoděj.

"Máš kam jít ?" zeptal se.

"Mám, o mě strach neměj. Ani o panenku... Jednou, někdy, až se zas potkáme, ti povím příběh, který ona zná. Můj příběh. Mám ji už moc dlouho, víš."

Cítil, jak mu rychlostí blesku projela mozkem nekonečná nejistota. Chvilku si zmateně prohlížel své ruce - jako by mu nepatřily.

"Ještě tisíc a tisíckrát budeš mít tenhle pocit, Darmoději.

Právě od nepoznaného a hledajícího máš své jméno.

Jméno, tak důrazně ti připomínající,jak těžké je poznat a najít..."

S posledním slovem jí pohasly oči. Darmoděj se do nich zadíval a věděl, že právě teď dostane odpověď

na otázku, kterou není třeba vyslovit.

"Ano, ještě se uvidíme. Ale za příliš dlouhý čas na to, abys jej dokázal odhadnout. V době našeho setkání bude honba za grálem daleko zběsilejší. Úcta, respekt a vědění budou prázdnými pojmy. Víra s vírou povedou boj, směřující ke zničení obou. Zbraněmi, které si ani v nejhrůznějším snu nemůžeš představit. Definice pojmu spravedlnost nebude existovat, stejně jako rovnost před zákonem, což je přece základní kámen spravedlnosti. Morálku stejně jako pravdu bude mít každý svou, bez ohledu na bližního. Zatuchlost náboženství a nabubřelost vědy budou vcelku s úspěchem likvidovat prosté člověčí porozumění. Nekonečné mraky slov a frází se budou vznášet na uspávajících proudech prázdnoty. Pár bláznů bude bít na poplach - pozor, je za pět minut dvanáct! Menšině z nich bude dána bezmoc poznání, že už je pět minut po dvanácté. Hádej, Darmoději, co je tím grálem..."

"Poznáme se ?" zašeptal a cítil, jakou práci má suchý jazyk s artikulací.

"Uvidíš. Jako svůj znak si namaluješ rudý kříž v černém poli. Křižovatky hledání v temnotě tušeného. V tvém hledání budu ti blízko, blíž než sama budu vědět. Budu mít svou panenku, v podobě příběhu o malé holčičce. Až jej ode mě uslyšíš, pochopíš co je grálem a proč je odepřen těm, kteří ho hledají silou a lží. Pochopíš, že na dosah ruky člověku je. Tvé neustálé nutkání podat obrazovou zprávu o stavu světa mě k tobě přivede. Najdeme se...za dlouho..."

Smutek v její tváři už neviděl. Rychle mizela do tmy, na pozdrav jen lehce mávla rukou.

Za sebou zaslechl cinknutí meče o drátěnou košili.

Otočil se příliš pozdě...

napište mi

odebírejte nová psaní do mailu