byl jsem jedním pražským hotelem požádán, zda bych vymyslel legendu domu, ve kterém sídlí. Posuďte sami, zda se povedlo... 

Od narození Krista uběhlo více než 13 staletí a více než jedno století ještě chybí do objevení Ameriky. 

Středověká Praha, centrum mocné české říše, utěšeně vzkvétá. Dílna rodu Parléřů jede naplno, chrám svatého Víta je jejich dítětem a ještě zdaleka není hotov. Stále přibývají nové stavby a jen ti nejvzdělanější si všímají, podle jakého systému stavitelé postupují. Až o šest století později si novodobí architekti uvědomí, že Praha byla stavěná systematicky podle Zodiacu a že svým uspořádáním nese v sobě poznatky římských legií ze staveb vojenských táborů.

Na protějším břehu Vltavy, jen kousek od mostu, se staví také. Obchod vynáší a místo kousek od Hradu je dobrou adresou. V té době roste i dům, v jehož prostorách se právě nacházíte. Ještě neví, že se přes něj budou valit stovky a stovky let. Neví, že ze sídla svého majitele se stane klášterem, že bude různě přestavován a poslouží i jako kasárna.

Jednoho večera je v domě velká oslava dobrého obchodu. Paní domu, krásná Alžběta, dohlíží, aby hosté byli obsloužení a spokojení. Občas nahlédne do ložnice dcery, malé Leontýnky.

Je čas po půlnoci a v temných uličkách se prochází jen ďábel. Tiše a spokojeně si pohvizduje. I jemu jdou obchody dobře, dlužních úpisů už má plnou truhlu. Prochází kolem domu a zaslechne veselí oslavy, kde evidentně o víno ani medovinu není nouze. Zabouchal na dveře. Otevřel mu majitel domu, už ne právě střízlivý Václav. Stáli proti sobě a náhodný kolemjdoucí by jen těžko dle jejich zjevu soudil, kdo je kdo. Václav vesele pozval neznámého ke stolu a nabídl pohár vína. To ďábel nemohl odmítnout. Nechtěl vzbuzovat pozornost, nestál o své prozrazení. Upíjel z poháru a přitom přemýšlel, jak uzavřít smlouvu s celou touhle veselou rodinou.

Nad ránem, chvíli před východem Slunce, v čase nutného návratu už byl notně zmožený i vínem, i medovinou. Ďábel se prostě opil, jak zákon káže. Objímal se s Václavem a nabízel, že splní jakékoli přání. Už moc času neměl, zakokrhání kohouta se neúprosně blíží a v ten moment ďábel musí zmizet, končí jeho moc nad světskými záležitostmi. Rozverný Václav přání měl. Aby on i jeho rodina byli stále veselí, aby nikdy neumřeli a aby nikdy nemuseli odejít ze svého domu.

Alkoholem zmoženému ďáblovi se to přání líbilo a slíbil Václavovi, že mu jej splní. Z pláště vylovil prázdný úpis. Měl radost, jak lehce přišel k dalším třem duším. Stačí jen napsat, co za to chce a nechat podepsat krví. 

Na dvoře zakokrhal kohout. Václav zaslechl zaklení a jeho podivný host zmizel. Jen obláček kouře se vznesl nad stolem a provlnil se mezi trámy stropu. V té chvíli Václav netušil, co kohout způsobil. Ďábel svůj slib splnit musí, ale platba za něj není stvrzena smlouvou...

Od těch dob je možné krásnou Alžbětu, malou Leontýnku i rozverného Václava potkat v prostorách domu. Ve dne většinou spí, to až soumrak je pro ně signálem k veselí. Rádi schovávají hostům kufry, uklidí jim pokoj či naopak rozhází deky na posteli, ale jako správní duchové nemají rádi televizi. Alžběta je parádivá, ráda se hezky obléká. Leontýnka je praktik, ta to tolik neřeší. Zato Václav si rád pohraje. Když se objeví host neochotný utrácet, klidně si k němu přisedne jako pravý nefalšovaný Skot. Povedená rodinka.

Ne každý je uvidí, to je dáno jen lidem s čistou a veselou duší. K čemuž lze dospět vcelku rychle v hotelovém baru...

Jsou kamarádi s personálem, občas pomohou portýrovi a občas posedí s barmanem. Jen Alžběta je někdy smutná. To si sedne k oknům na chodbě proti výtahu a nostalgicky vyhlíží staletí, tak nenávratně ztracená a přitom ukrytá v každém kameni domu. Pokud ji tam potkáte, ukloňte se na znamení úcty a ona se vám odmění milým cinkotem svého úsměvu. No a pokud se vám před nosem zabouchnou dveře nebo nemůžete najít klíče, tak je určitě poblíž Leontýnka. Ale věřte, že všichni tři mají radost z vaší návštěvy. Radost z vaší přítomnosti ve městě císaře římského a krále českého, ve městě s rudolfinskou historií, ve městě Mozartovy Bertramky i Kafkova Zámku...

ještě Vám mohu nabídnout

napište mi